Technik nám přišel opravit důležité domácí zařízení. „To volá moje kopretinka,“ prohlásil, když mu zazvonil mobilní telefon. Po skončení hovoru rozvíjel otázku, zda je to starost o něho nebo spíš starost, jestli se někde nevyskytuje s nějakou jinou…

„Rozhodla jsem se, že pokud se mi to nebude líbit, tak se prostě rozvedeme…“ citovala Markéta svoji tetu.
Vyjádření „rozhodla jsem se“ mě velmi inspirovalo, abych taky přispěl do rozhovoru o vztahu mezi mužem a ženou…

Několikrát jsem dostal otázku, jak jsem se naučil anglicky. Pokusil jsem se formulovat pár principů, které mi pomohly.
Poslechem příspěvku zjistíš více.

Stává se Ti někdy, že se rozhodneš pro nějakou změnu a po čase zjistíš, že jsi v té věci nic neudělal/a?
Mám pro Tebe návrh. Čím dál častěji pro něj slýchám pojem „vykazatelnost“

V létě jsme trávili několik dnů na chalupě na horách. Trochu jsem tam pracoval – s notebookem venku pod slunečníkem… Ten slunečník jsem si vždycky po pár hodinách musel pootočit…

Odjakživa mě moc zajímali lidé. Jednomu spřátelenému učiteli na vysoké škole jsem jednou řekl: „Miluji lidi.“ Vytřeštil na mě oči a povídá: „Vy jste se zbláznil, Pavle!“

Skupina dívek si moji Danku a mě pozvala na malé interview. Mimo jiné jsme dostali otázku: „Jaké vlastnosti byste u svého partnera nikdy nechtěli?“

Účastník hry si z osudí vytáhl kartičku s jednou věkovou skupinou a tu měl v čase 1-2 minuty povzbudit nebo inspirovat.

„Je mu čtrnáct, tak začíná ta hrůza,“ povídá dáma středního věku.
„Nebojte, za dva tři roky to zas bude lepší,“ ujišťuje ji paní za stolem.
Tohle je postoj českých rodičů ke čtrnáctiletým mladým lidem?
My jsme si s Dankou vybrali jinou alternativu. A moc se nám osvědčila!

Pokud lidé začnou vztah, ABY se stali šťastnými, přirozeným výsledkem bývá, že jeden druhého spíš vysávají, než aby se navzájem činili šťastnými.
Připomíná mi to dva hladové, kteří se sblížili, protože si povídali o jídle…

Ve výchově máme různé kombinace JAZYKOVÝCH VLIVŮ. Nejvýznamnější je samozřejmě máma. Druhý významný vliv je prostředí, tedy jazyk kamarádů, jazyk ve školce a škole nebo kdekoli venku. Teprve třetím vlivem při formování jazyka je táta.

Slýcháš v různých proslovech, prezentacích, firemních zprávách nebo i v živých rozhovorech zbytečnou vatu? Tak zvané „okecávání“ a jiné zbytečnosti? Je možné se jim vyhnout? Zaměřme se na podstatu věci a tu vyjádřeme výstižně a stručně. To bude podle hesla: „Polož perlu a odejdi.“

Co se ti vybaví, když se řekne táta? Je to pro tebe pozitivní představa? Neutrální – taková o ničem? Nebo spíš zklamání? A nebo směs – od každého trochu? Především mě zajímá VZTAHOVÁ stránka otcovství. Z velkého fenoménu otcovství tady vybírám JEN TŘI prvky a jeden klíčový bonus. Tím vším chci říct: NEBOJ SE BÝT DOBRÝM TÁTOU!

„Pavle, co si myslíš o ženách?“ zeptal se mě jeden kamarád. „Úžasný vynález,“ povídám bezprostředně. Chvíli jsem pak přemýšlel o fenoménu „žena“, jaká je, čím se liší od muže a jaké jsou její emocionální potřeby. V tomhle příspěvku uvádím jen tři hlavní věci. Když kteroukoli z nich začneš systematicky uplatňovat ve svém vztahu, něco se významně posune kupředu…

V naší kultuře míváme pocit, že kdo právě nemluví, ten neví, co říct. Mlčení se může jevit jako slabost nebo jako prohra ve slovním souboji. A přesto jsou chvíle, kdy největší silou je zmlknout. Zůstat zticha může být vítězstvím.

Albertu Einsteinovi se přisuzuje tento výrok: „Opakovat stále stejný pokus a očekávat jiné výsledky je čiré bláznovství.“
Když naši kluci měli asi pět a osm roků, došlo k úplně běžné situaci. Sedím ve své domácí pracovně, snažím se soustředit na důležité věci, slyším je venku, jak se hádají, a podle tónu odhaduji, že do sebe i šťouchají. „Nevychovanci malí,“ říkám si…

V obklíčení arogantní společností jsme docela ztratili reálnou představu o této pozoruhodné vlastnosti.
Dovolím si pokoru definovat jako REÁLNÝ POHLED NA SEBE.
Pokora je tvořivá rovnováha v pochopení vlastních silných a slabých stránek.
Pokora osvobozuje naše myšlení a pak i jednání.

Co si představíš, když se řekne truchlit, truchlení? Věděl jsi, že správně zpracovaný zármutek uzdravuje duši, přináší hloubku, porozumění a úplnější pohled na život? Víš, co dělat, když jsi sám konfrontován se ztrátou blízkého člověka? A jak pomoci přátelům, které něco takového potkalo? Pozorně poslouchej nebo čti…

„Udržitelný rozvoj je takový, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo naplnění potřeb generací příštích a aniž by se to dělo na úkor jiných národů.“ Coby tak zvaná „Západní civilizace“ jsme začali hledat udržitelnost, neboť jsme si uvědomili, že posledních víc než 150 let žijeme způsobem, který je dlouhodobě neudržitelný…

Trochu s nadsázkou se dá říct, že moje dětství začalo jakoby na hřbitově. Táta mi zemřel, když jsem měl dva a půl měsíce. Jemu bylo třicet čtyři roků. Maminka mě v kočárku vozila na hřbitov na procházky…
V následujících čtrnácti letech průběžně zemřelo dalších pět mých nejbližších příbuzných: tatínkův mladší bratr, můj osmnáctiletý bratranec a tři z mých prarodičů…