Stručný text příspěvku
Náman byl úspěšný velitel syrské armády. Král mu důvěřoval a udělal by první i poslední, aby se mu odvděčil za loajalitu a bohatství které pro celou zemi získal. Slavný Náman však onemocněl nevyléčitelnou chorobou, která pomalu rozkládá jeho tělo – leprou, malomocenstvím. 
Skvrny po těle jsou znamením konce jeho slávy a života vůbec. Nakažlivá lepra znamená vyloučení ze společnosti – to platí i pro slavného vojevůdce, který vydobyl velká vítězství. Lepra je pro něho horší než zemřít, než hrdinně padnout v boji. Z úspěšného bojovníka se stává zoufalá ruina.
Pár let před tím Náman zajal v Izraeli dívku a přivedl ji jako dárek své manželce – jako otrokyni. Přestože se stala otrokyní, dívka nezapomněla na živého Boha. Když se všude mluvilo o Námanově chorobě, dívka řekla jeho manželce: „Kdyby se můj pán dostal k proroku v Izraeli, ten by ho mohl uzdravit.“ „Ach děvče, chováš si plané iluze o svém Bohu – Ani nejlepší kouzelníci z celé Sýrie nepomohli…“ Ale dívka se nevzala; pokud mohla vyprávěla příběhy, co všechno ten Bůh v Izraeli už minulosti udělal. „Hospodin by ho jistě mohl uzdravit,“ naléhala na svou paní.
Zoufalství dovedlo Námana ke zkoušení nemožného. Vydal se na cestu k izraelskému králi, který ovšem v té době svého Boha nechtěl znát a nežil s tím – Námanův příchod si vyložil jako provokaci, jako záminku k válce… Ale Boží muž, tak zvaný prorok, se o tom doslechl a poslal rychlého posla: „Pošli ho ke mně. Pozná, že v Izraeli je Boží prorok.“ Slavný Náman za chvíli stojí před obydlím proroka. Prorok ani z domu nevyšel, jen přes služebníka vzkázal: „Sedmkrát se omyj v izraelské řece Jordánu a budeš zdráv.“
Náman se rozlítil: „Myslel jsem, že bude vzývat jméno svého Boha a dělat magické úkony, aby mě zbavil té choroby. Což nejsou syrské řeky lepší než tenhle špinavý Jordán? Dostal mě, takhle se mi vysmál…“ Námanovi služebníci byli ale přemýšlivější: „Kdyby byl žádal jakkoli velikou věc, copak bys ji pro své uzdravení neudělal? On však žádá tak málo: omyj se v Jordánu a budeš zdráv…“
Jednoduché věci můžou být těžké…
Celý Námanův život byl o válce. Teď přichází boj nejtěžší – boj se sebou samým, boj s vlastní pýchou. Vyhraješ i tady, Námane? Náman své rádce nakonec poslechl a odložil pýchu kdysi vítězného Syřana. Sedmkrát se ponořil do kalného Jordánu. Vychází z vody a pozorně se dívá na místa, kde bývaly znaky jeho umírání. Nejsou jen přikryté špínou z izraelské řeky? Jeho lidé stojí na břehu v úžasu. „Teprve teď skutečně žiji! Zase mohu jít mezi lidi! Zase se mohu vrátit ke své ženě!“ Jeho pokora nevyprchala ani v následujících hodinách – vrátil se poděkovat Bohu i prorokovi.
Zdá se mi, že Náman je podobný mnoha dnešním lidem. Máme problém s nevyléčitelnou chorobou – s lidskou špatností a s jejími důsledky v rozmanitých podobách. Někteří lidé intuitivně cítí, že by pomoc mohla být u Boha. A tak dělají různé věci, které by jim podle jejich vlastních představ měly v životě pomoci. Syrský Náman taky měl svou představu, co má prorok udělat, aby mu pomohl. Když však Boží muž žádal něco neuvěřitelně jednoduchého, Náman v první chvíli rozhořčeně odjíždí. Některé jednoduché věci jsou těžké… Až jeho služebníci mu pomohli chopit se toho jednoduchého i prakticky.
Navázat osobní vztah s Ježíšem je svým způsobem velmi jednoduché. Náman nakonec přece poslechl a stálo mu to za to. Tak se nedej odradit. A pokud potřebuješ nějakou pomoc, ozvi se…
